Baltagalvė Sněhurka

Sazenice kopretin můžete vysazovat na jaře (duben–květen), jakmile pomine nebezpečí silných mrazů, nebo na podzim (září–říjen), aby stihly zakořenit před zimou. Pokud jste zakoupili sazenici v kontejneru během léta, lze ji vysadit i tehdy, ale musíte dbát na velmi důkladnou a pravidelnou zálivku, aby v horku nezaschla.

Doporučuje se to provádět každé 3 až 4 roky, ideálně na jaře nebo na podzim. Starší trsy začínají od středu 'plešatět' a méně kvetou. Trs vykopejte, rozdělte rýčem na menší části a zasaďte zpět jen silné, zdravé okrajové části. Tím rostlinu zmladíte a zajistíte její dlouhověkost.

Ano, rozhodně. Úplným řezem stonků těsně nad zemí po prvním odkvětu podpoříte vitalitu rostliny a často docílíte opakovaného nakvétání na konci léta. Navíc tím zabráníte tvorbě semen, což rostlinu zbytečně nevysiluje.

Potřebuje humózní, propustnou a běžnou zahradní půdu.

Pozor na jílovitou půdu: Kopretiny nesnášejí zimní mokro. V těžké, nepropustné půdě v zimě uhnívají kořeny. Pokud máte těžkou půdu, vylehčete ji před výsadbou pískem nebo kompostem, případně udělejte drenážní vrstvu.

Nejčastější příčinou úhynu kopretin není mráz, ale zimní přemokření. Pokud byla zima blátivá a půda neodvádí vodu, kořeny pravděpodobně shnily. Dalším důvodem může být stáří rostliny – kopretiny jsou krátkověké trvalky a je potřeba je pravidelně zmlazovat dělením trsů.

Kopretina velkokvětá (Leucanthemum superbum) je obecně považována za netoxickou pro psy a kočky. Přesto se nedoporučuje, aby ji zvířata konzumovala ve velkém, protože může způsobit mírné zažívací potíže. Není to rostlina určená k jídlu.

Sněhurka je královnou venkovských a anglických záhonů. Krásně vypadá v kombinaci s:

• Vlčím bobem (lupinou)
• Ostrožkou (Delphinium)
• Červenými máky
• Růžemi
• Okrasnými travami Tato kombinace zajistí postupné kvetení a přirozený vzhled zahrady.

Na podzim (po druhém kvetení nebo s příchodem mrazů) ostříhejte suché stonky u země. Pokud máte v zahradě holomrazy, můžete trs lehce přikrýt chvojím, ale nepoužívejte listí nebo neprodyšné materiály, které by držely vlhkost – to by vedlo k hnilobě krčku.

Kopretina 'Sněhurka' miluje plné slunce. Ve stínu pokvete málo a její stonky se budou vytahovat za světlem, což může vést k poléhání rostliny. Vyberte jí otevřené, slunné místo v záhonu.

Největším nepřítelem jsou slimáci a plzáci, kteří milují zejména čerstvě rašící jarní výhony. Mohou rostlinu ožrat až k zemi. Na jaře tedy buďte ostražití. Dále se mohou na stoncích objevit mšice, které vysávají šťávu a deformují květy – zde pomůže sprcha vodou nebo postřik na bázi oleje či mýdla.

Kopretiny mají rády živnou půdu. Na jaře zapracujte k rostlinám dobře rozložený kompost. Během sezóny můžete přihnojit organickým hnojivem pro kvetoucí rostliny. Vyhněte se přehnojení dusíkem – rostlina by měla spoustu listů, ale málo květů a stonky by se lámaly.

Ano, díky svému kompaktnímu růstu se 'Sněhurka' hodí i do nádob na terasy či balkony. Je však nezbytné zajistit v květináči perfektní drenáž (otvory na dně, vrstva keramzitu), aby nestála ve vodě. V nádobě bude také vyžadovat častější zálivku a pravidelné hnojení.

Ano, je vynikající. Odrůda 'Sněhurka' má plné, střapaté květy, které ve váze vypadají nádherně.

Tip pro sklizeň: Květy stříhejte ve chvíli, kdy jsou plně otevřené, ale jejich středový terč je ještě pevný a hladký (nevyprášený). Ve váze pak vydrží 7–10 dní.

Po výsadbě rostlinu důkladně zalijte. Pokud sázíte na jaře a hrozí ještě přízemní mrazíky, je dobré čerstvě vysazenou rostlinu na noc zakrýt bílou netkanou textilií. Udržujte půdu vlhkou, dokud rostlina neprokoření. Později je Sněhurka poměrně odolná, ale v suchém létě zálivku ocení.

Jedná se o kultivar českého původu, který je vyšlechtěn pro naše podmínky. Její hlavní předností jsou plné, střapaté květy, které působí bohatším dojmem než u klasické kopretiny. Rostlina má také kompaktní, pevný růst, takže se méně vyvrací větrem.

Největším nepřítelem kopretin v zimě není mráz, ale vlhko. Jsou velmi citlivé na zimní přemokření.

1. Zajistěte, aby byla půda dobře odvodněná (drenáž).
2. Na zimu můžete k rostlině přihrnout trochu suchého listí nebo chvojí, ale nepřehánějte to s vrstvou, aby rostlina neuhnívala.
3. Na jaře kryt včas odstraňte.

Po výsadbě sazenici důkladně zalijte, aby se spojila okolní zemina s kořenovým balem. V prvních týdnech udržujte půdu mírně vlhkou, ale nikdy ne přemokřenou. Pokud sázíte v horkém létě, zalévejte raději večer nebo brzy ráno přímo ke kořenům, nikoliv na listy.

Pokud rostlina zmizela, pravděpodobně se jednalo o problém s půdou. Na těžších a jílovitých půdách jsou kopretiny často pouze krátkověké, protože v zimě uhnijí kořeny. Dalším důvodem může být stáří trsu – kopretina potřebuje pravidelné zmlazování (rozdělení) každé 3–4 roky, jinak trs zestárne a odumře.

Kopretiny vyžadují běžnou zahradní půdu, která je humózní a především dobře propustná. To je klíčové.

• Ideální půda: Kyprá, obohacená kompostem.
• Nevhodná půda: Těžká, jílovitá a trvale zamokřená. V takové půdě kořeny v zimě uhnívají a rostlina se chová jen jako krátkověká trvalka.

Kopretiny nejsou extrémně náročné na živiny. Stačí jim na jaře přidat k trsu vyzrálý kompost. Pokud chcete podpořit kvetení, můžete v době násady poupat použít kapalné hnojivo pro kvetoucí trvalky. Vyhněte se hnojivům s vysokým obsahem dusíku – rostlina by měla hodně listů, ale málo květů a byla by náchylnější k poléhání.

Ano, největším nebezpečím jsou slimáci, a to zejména brzy na jaře. Čerstvě rašící výhony kopretin jsou pro ně velkou pochoutkou a dokážou rostlinu zlikvidovat dříve, než stihne vyrůst. Doporučujeme používat ekologické zábrany proti slimákům nebo pravidelný sběr. Občas se mohou objevit i mšice na mladých poupatech.

Ano, možná vás to překvapí, ale některé části kopretiny jsou jedlé. Mladé jarní lístky lze přidat do salátů (mají mírně pikantní chuť). Poupata se dají nakládat podobně jako kapary. I samotné okvětní lístky mohou sloužit jako jedlá dekorace dezertů. Vždy ale konzumujte jen rostliny, které nebyly chemicky ošetřeny.

Nebojte se sáhnout po nůžkách! Úplný řez po prvním odkvětu je velmi prospěšný.

• Odstraňte odkvetlé stonky až u země.
• Tím rostlinu podpoříte v tvorbě nových listů a posílíte její vitalitu.
• Často se díky tomu dočkáte druhého kvetení (remontování) v pozdním létě či na podzim.

Kopretina (Leucanthemum) je milovnicí slunce. Vyberte pro ni plně osluněné stanoviště. Ve stínu by málo kvetla a stonky by se vytahovaly za světlem, což by vedlo k poléhání rostliny. Místo by mělo být vzdušné, ale ne na prudkém průvanu.

Kopretina (Leucanthemum) obecně není považována za toxickou pro lidi ani pro běžná domácí zvířata (psy, kočky). Přesto by zvířata neměla rostliny okusovat ve velkém množství, protože to může způsobit mírné zažívací potíže. Z hlediska bezpečnosti na zahradě jde o bezproblémovou rostlinu.

Ano, kopretiny lze pěstovat i v nádobách, ale vyžadují o něco více péče než na záhoně. Květináč musí mít drenážní otvory a vrstvu keramzitu na dně. Dbejte na pravidelnou zálivku – substrát v květináči nesmí úplně vyschnout, ale ani stát ve vodě. Na zimu je nutné květináč izolovat nebo zapustit do země, aby kořeny nepromrzly.

Nejjednodušším a nejefektivnějším způsobem je dělení trsů.

• Provádí se na jaře (duben) nebo na podzim (září).
• Celý trs opatrně vyryjte a rýčem nebo rukama rozdělte na menší části.
• Každá část musí mít kořeny a rašící výhony.
• Tímto zásahem rostlinu nejen namnožíte, ale hlavně zmladíte, což je nutné dělat cca jednou za 3–4 roky.

Kopretina je do vázy ideální a vydrží tam 7–10 dní.

• Kdy stříhat: Květy sklízejte v momentě, kdy jsou plně otevřené a mají pevný, hladký a vypouklý středový terč. Pokud je střed ještě plochý nebo zelený, je příliš brzy a květ ve váze zvadne.
• Péče: Odstraňte spodní listy, které by byly ve vodě, a vodu měňte každé 2 dny.

Kopretina (Leucanthemum) je milovnicí slunce. Vyberte pro ni plně osluněné stanoviště. Ve stínu by málo kvetla a stonky by se vytahovaly za světlem, což by vedlo k poléhání rostliny. Místo by mělo být vzdušné, ale ne na prudkém průvanu.

Nebojte se sáhnout po nůžkách! Úplný řez po prvním odkvětu je velmi prospěšný.

• Odstraňte odkvetlé stonky až u země.
• Tím rostlinu podpoříte v tvorbě nových listů a posílíte její vitalitu.
• Často se díky tomu dočkáte druhého kvetení (remontování) v pozdním létě či na podzim.

Po výsadbě sazenici důkladně zalijte, aby se spojila okolní zemina s kořenovým balem. V prvních týdnech udržujte půdu mírně vlhkou, ale nikdy ne přemokřenou. Pokud sázíte v horkém létě, zalévejte raději večer nebo brzy ráno přímo ke kořenům, nikoliv na listy.

Pokud rostlina zmizela, pravděpodobně se jednalo o problém s půdou. Na těžších a jílovitých půdách jsou kopretiny často pouze krátkověké, protože v zimě uhnijí kořeny. Dalším důvodem může být stáří trsu – kopretina potřebuje pravidelné zmlazování (rozdělení) každé 3–4 roky, jinak trs zestárne a odumře.

Kopretina je do vázy ideální a vydrží tam 7–10 dní.

• Kdy stříhat: Květy sklízejte v momentě, kdy jsou plně otevřené a mají pevný, hladký a vypouklý středový terč. Pokud je střed ještě plochý nebo zelený, je příliš brzy a květ ve váze zvadne.
• Péče: Odstraňte spodní listy, které by byly ve vodě, a vodu měňte každé 2 dny.

Největším nepřítelem kopretin v zimě není mráz, ale vlhko. Jsou velmi citlivé na zimní přemokření.

1. Zajistěte, aby byla půda dobře odvodněná (drenáž).
2. Na zimu můžete k rostlině přihrnout trochu suchého listí nebo chvojí, ale nepřehánějte to s vrstvou, aby rostlina neuhnívala.
3. Na jaře kryt včas odstraňte.

Nejjednodušším a nejefektivnějším způsobem je dělení trsů.

• Provádí se na jaře (duben) nebo na podzim (září).
• Celý trs opatrně vyryjte a rýčem nebo rukama rozdělte na menší části.
• Každá část musí mít kořeny a rašící výhony.
• Tímto zásahem rostlinu nejen namnožíte, ale hlavně zmladíte, což je nutné dělat cca jednou za 3–4 roky.

Ano, největším nebezpečím jsou slimáci, a to zejména brzy na jaře. Čerstvě rašící výhony kopretin jsou pro ně velkou pochoutkou a dokážou rostlinu zlikvidovat dříve, než stihne vyrůst. Doporučujeme používat ekologické zábrany proti slimákům nebo pravidelný sběr. Občas se mohou objevit i mšice na mladých poupatech.

Kopretiny vyžadují běžnou zahradní půdu, která je humózní a především dobře propustná. To je klíčové.

• Ideální půda: Kyprá, obohacená kompostem.
• Nevhodná půda: Těžká, jílovitá a trvale zamokřená. V takové půdě kořeny v zimě uhnívají a rostlina se chová jen jako krátkověká trvalka.

Kopretina (Leucanthemum) obecně není považována za toxickou pro lidi ani pro běžná domácí zvířata (psy, kočky). Přesto by zvířata neměla rostliny okusovat ve velkém množství, protože to může způsobit mírné zažívací potíže. Z hlediska bezpečnosti na zahradě jde o bezproblémovou rostlinu.

Ano, kopretiny lze pěstovat i v nádobách, ale vyžadují o něco více péče než na záhoně. Květináč musí mít drenážní otvory a vrstvu keramzitu na dně. Dbejte na pravidelnou zálivku – substrát v květináči nesmí úplně vyschnout, ale ani stát ve vodě. Na zimu je nutné květináč izolovat nebo zapustit do země, aby kořeny nepromrzly.

Kopretiny nejsou extrémně náročné na živiny. Stačí jim na jaře přidat k trsu vyzrálý kompost. Pokud chcete podpořit kvetení, můžete v době násady poupat použít kapalné hnojivo pro kvetoucí trvalky. Vyhněte se hnojivům s vysokým obsahem dusíku – rostlina by měla hodně listů, ale málo květů a byla by náchylnější k poléhání.

Ano, možná vás to překvapí, ale některé části kopretiny jsou jedlé. Mladé jarní lístky lze přidat do salátů (mají mírně pikantní chuť). Poupata se dají nakládat podobně jako kapary. I samotné okvětní lístky mohou sloužit jako jedlá dekorace dezertů. Vždy ale konzumujte jen rostliny, které nebyly chemicky ošetřeny.