Vingiris Decorum

Ano, její květy jsou sice drobné, ale je jich mnoho a jsou bohaté na pyl, což přitahuje včely, čmeláky a další užitečný hmyz. Vysazením této rostliny podpoříte biodiverzitu ve vaší zahradě.

Bohužel ne, je důležité vědět, že celá rostlina je jedovatá. Obsahuje alkaloidy, které mohou při požití způsobit zdravotní potíže. Doporučujeme ji proto vysazovat na místa, kam nemají přímý přístup malí zvídaví průzkumníci ani domácí mazlíčci, kteří rádi okusují zeleň. Při manipulaci s rostlinou je vhodné používat rukavice.

Ano, žluťucha je fantastická i do vázy! Její jemná květenství se používají jako „výplňová zeleň“ (podobně jako nevěstin závoj), která dodá kytici lehkost a eleganci. Ve váze vydrží poměrně dlouho svěží. Naopak k sušení se nehodí, protože jemné kvítky po uschnutí opadávají.

Ano, vzhledem k úctyhodné výšce 120 až 150 cm a křehké stavbě rostliny je opora velmi doporučena. Stonky jsou sice pevné, ale vlivem silného větru nebo deště by se mohly ohnout či zlomit. Stačí jednoduchá tyčka nebo kruhová podpěra pro trvalky, která splyne s rostlinou a nebude rušit její vzdušný vzhled.

Díky své výšce až 150 cm patří žluťucha jednoznačně do pozadí trvalkových záhonů. Tam vytvoří nádhernou, vzdušnou kulisu pro nižší rostliny. Krásně vypadá v kombinaci s rostlinami, které mají hrubší texturu listů nebo s růžemi, kterým vytvoří jemný doprovod. Vynikne také před tmavým pozadím jehličnanů nebo zdí.

Žluťucha kvete v druhé polovině léta, konkrétně v měsících červenec, srpen a září. Její květy jsou drobné, ale je jich obrovské množství, což vytváří efekt fialového obláčku. Barva květů je nádherná lila až levandulová, která krásně kontrastuje se žlutými tyčinkami uprostřed květu.

Jako u většiny opadavých trvalek, i u žluťuchy nadzemní část na zimu odumírá. Nejlepší je ostříhat suché stonky brzy na jaře (před rašením nových lístků) nízko nad zemí. Můžete je nechat na záhoně i přes zimu, kde mohou poskytovat úkryt užitečnému hmyzu.

Vzhledem k tomu, že má ráda humózní půdu, nejlepším hnojivem je kvalitní kompost nebo uleželý hnůj zapravený do půdy na jaře. Během vegetace můžete použít i běžné organominerální hnojivo pro kvetoucí trvalky, abyste podpořili bohatou násadu květů.

Tato trvalka miluje vlhkost a nesnáší úplné vyschnutí kořenového balu. Zálivku vyžaduje pravidelnou, zejména v horkých letních dnech a pokud ji pěstujete na slunnějším místě. Půda by měla být stále mírně vlhká, ale nikoliv přemokřená (stojící voda by mohla způsobit hnilobu kořenů).

Doporučený spon pro výsadbu je 60 cm. Protože jde o statnou rostlinu, potřebuje kolem sebe prostor, aby vynikla její vzdušná struktura. Na jeden metr čtvereční se obvykle vysazuje 3 až 5 rostlin. Pokud ji sázíte do smíšeného záhonu, dejte jí dostatek místa, aby ji okolní rostliny neutlačovaly.

Máme pro vás dobrou zprávu – žluťucha Delavayi je plně mrazuvzdorná. Je řazena do zóny 4a, což znamená, že odolává teplotám až do -34 °C. Na zimu ji tedy nemusíte vykopávat ani složitě zakrývat. Pokud však bydlíte v oblasti s holomrazy, lehká přikrývka z chvojí v prvním roce po výsadbě jí neuškodí.

Žluťucha 'Decorum' se nejlépe cítí v polostínu, ale snese i slunné stanoviště, pokud má dostatek vláhy. Klíčem k úspěchu je vyhnout se přímému úpalu na suché půdě, kde by mohla trpět. Ideální je místo, kde je chráněna před silným větrem, který by mohl polámat její vysoké stonky, a kde půda nevysychá příliš rychle.

Pro zdárný růst připravte půdu, která je:

• Humózní (bohatá na živiny)
• Hlinitá
• Propustná (aby voda nestála u kořenů)

Před výsadbou doporučujeme do země zapracovat kompost, který zajistí živiny i lepší strukturu půdy udržující potřebnou vláhu.

Máme pro vás skvělou zprávu – žluťucha je velmi odolná a vitální trvalka. Obvykle je bez škůdců i chorob. Není vyhledávána slimáky ani mšicemi tak často jako jiné květiny. Pokud jí zajistíte správné stanoviště (hlavně dostatek vody), bude vám dělat jen radost bez nutnosti chemické ochrany.

Nejjednodušším způsobem množení pro domácí pěstitele je dělení trsů. To se provádí brzy na jaře, jakmile rostlina začne rašit. Opatrně vykopejte starší, rozrostlý trs a rozdělte jej rýčem nebo ostrým nožem na několik částí tak, aby každá měla kořeny a rašící pupeny. Ty pak ihned zasaďte na nové místo.