Retavarpė viksva

Tato ostřice má výbornou schopnost se na vlhkém stanovišti sama přirozeně přesévat. Postupem času vytvoří bohatý a hustý zelený podrost, který je vysoký zhruba 20 až 30 centimetrů. Pokud byste chtěli rostlinu cíleně množit vy, můžete brzy na jaře starší a rozrostlé trsy opatrně vykopat a rozdělit.

Máme pro vás skvělou zprávu! Ostřice řídkoklasá je extrémně odolná a netrpí naprosto žádnými běžnými chorobami. Stejně tak se jí obloukem vyhýbají všichni typičtí zahradní škůdci. Díky tomu vůbec nemusíte řešit žádné postřiky ani složitou chemickou ochranu.

Ostřice je mimořádně náročná na vláhu. Půda by neměla nikdy úplně vyschnout. Během horkých letních dnů je nezbytné pravidelné a vydatné zalévání. Pokud ji pěstujete v nádobě, je závislost na vaší zálivce ještě vyšší a doporučuje se kontrolovat vlhkost substrátu klidně každý den.

Ostřice není na dodatečné živiny nijak přehnaně náročná. K udržení její vitality a svěže zelené barvy listů stačí, když k sazenici brzy na jaře přidáte trochu kompostu nebo kvalitního organického hnojiva. Během léta už není nutné rostlinu nijak přihnojovat. Mnohem důležitější než hnojivo je pro ni stálý dostatek vody.

Ano, pěstování v nádobách je rozhodně možné. K úspěchu však potřebujete dodržet pár základních pravidel: Zvolte prostornější nádobu, která dokáže zadržet více vlhkosti. Použijte hutnější substrát bohatý na živiny a humus. Především ale nezapomínejte na neustálou pravidelnou zálivku, protože v květináči půda vysychá mnohem rychleji než ve volné zemi.

Péče je velmi jednoduchá a rostlina je vhodná i pro úplné začátečníky. Na podzim ostřici v žádném případě nestříhejte. Její světle zelené listy vydrží i pod sněhem a vytvářejí tak v zahradě krásný zimní efekt. Zásah je nutný až brzy na jaře před rašením nových výhonů, kdy stačí trsy jen jemně probrat rukou a odstranit staré, suché nebo zhnědlé listy.

Sazenice doporučujeme sázet do sponu 30 až 40 centimetrů od sebe. Na jeden metr čtvereční se ideálně hodí 7 až 9 rostlin. Tento rozestup zajistí optimální cirkulaci vzduchu a dá ostřici dostatek prostoru pro její přirozené rozrůstání a přesévání.

Ostřici řídkoklasé se nejlépe daří v lehkém polostínu až chladném stinném koutu. Ve volné přírodě roste ve vlhkých hájích, takže ideální je těžší jílovitá nebo hlinitá půda bohatá na humus. Je velmi důležité dbát na to, aby stanoviště bylo neustále mírně vlhké (náročnost na vláhu je vysoká). Suché a plně slunné místo by rostlinu rychle zahubilo.

Zasychání a hnědnutí listů během vegetační sezóny má u ostřice téměř vždy jedinou příčinu, a tou je nedostatek vláhy nebo příliš ostré slunce. Pokud rostlina znatelně chřadne, ihned zkontrolujte vlhkost půdy. V případě, že je hlína suchá, okamžitě a opravdu vydatně ji zalejte. Pokud ji máte nedopatřením zasazenou na přímém slunci, urychleně zvažte její přesazení do polostínu.

Ne, ostřice (Carex) není toxická ani jedovatá. Její pěstování je naprosto bezpečné jak pro rodiny s malými dětmi, tak i pro domácí zvířata, jako jsou psi nebo kočky. Její trsy jsou relativně měkké a nehrozí u nich ani nebezpečí pořezání o ostré okraje listů, se kterým se setkáte u některých jiných okrasných trav.

Ostřice řídkoklasá je plně mrazuvzdorná dlouhověká trvalka. Zvládá bez problémů extrémní teploty až do -29 °C (klimatická zóna 5a). Na zimu tedy nepotřebuje absolutně žádnou speciální ochranu, zakrývání chvojím ani přesun do interiéru. Výborně přezimuje venku přímo na záhonu.

Vzhledem k tomu, že ostřice miluje stín a velké množství vlhka, je ideální ji kombinovat s podobně laděnými stínomilnými druhy. Vytvoří naprosto nádherný kontrast například k pomněnkovcím , pestrobarevným dlužichám (Heuchera) nebo k různým čemeřicím a kvetoucím čechravám (Astilbe) či nízkým violkám.

Ostřice řídkoklasá (Carex remota) je původním druhem i v naší evropské přírodě. Její domovinou jsou převážně vlhké lesní háje, mokřady a prameniště. Zajímavostí je, že díky svému hustému trsnatému růstu a schopnosti snášet trvalé zamokření se v dnešní moderní zahradní architektuře velmi hojně využívá k ozeleňování takzvaných dešťových záhonů, které pomáhají zadržovat a filtrovat dešťovou vodu v městské krajině.